Obecně je známo, že většina dětí se učí svůj první cizí jazyk až od třetí či čtvrté třídy základní školy. Existují ovšem i kurzy, které nabízejí dětem výuku angličtiny i dříve. Seženete kurzy pro děti ve školkách ale i rodinných centrech, výjimkou není ani fakt, že se učí děti třeba už dvouleté.Tyto děti ještě samozřejmě neumí psát a proto je třeba aktivity upravit tak, aby byly přizpůsobeny jejich schopnostem. V podstatě platí několik zlatých zásad, bez kterých jsou lekce pro děti nudné, nezáživné nebo příliš těžké.
1. Základem je pohyb a akce. Takto malé děti jen těžko udržíte na 45 minut u stolu. Je třeba si spolu hrát a zpívat písničky.
2. Žádnou aktivitu s dětmi nesmíme dělat příliš dlouho. Nota bene - jejich pozornost je obvykle nízká, proto musíme aktivity často měnit.
3. Měnit aktivity ale neznamená skočit z jedné hned na druhou, která na tu předchozí nenavazuje. Naopak, aktivity se musí měnit, to ano, ale navazovat na sebe musí, nebo je dítě zmatené.
4. Děti je třeba neustále koučovat. To znamená, že je musíme povzbudit. Ať vás ani nenapadne je zkritizovat, chraň bůh. Můžou být sebepomalejší a sebehloupější, toto nikdy nedělejte. Hulákat po nich můžete, až když se k vám chovají neuctivě, tehdy je to samozřejmě na místě. Jindy ne.
5. Poslední bod - kreativita nade vše. Nemůžeme pracovat jenom s kartičkami a učebnicí. Používejme také další pomůcky podporující dětskou tvořivost - pastelky, výkresy, nůžky, lepidla a tak dále. Hodina je pak mnohem pestřejší.
Standardní stavba lekce:
1. Přivítání - obvykle písničkou, vítáme se s maňásky. (Ano, s maňásky. Jak infantilní.)
2. aktivity s kartami, nová slovní zásoba, písničky, hry
3. Čas u stolu s učebnicí
4. Kreativní činnost - nějaké lepení a podobně
5. Loučení - taktéž písničkou. Nejlepší třešínkou na dortu je takzvaný Jelly teddy ritual, kdy se učíme fráze jako Lift the jelly, nebo Open your mouth - a jíme gumové bonbóny.
Obvyklými učebnicemi v těchto výukách jsou knihy Cookie And Friends od Oxfordu.
Tak, to je snad vše. Dolores si tuto práci zřejmě užívá, stejně jako zbytek naší osoby. To asi jen já budu ráda, až tohle skončí a začneme učit normální rozumné lidi normální rozumnou formou, srozumitelnější a vědečtější. A za víc peněz.





